Vakcinace a znovu nabytí statusu SLAK prostého státu
SLAK má celkem 7 sérotypů (A, O, C, Asia 1, SAT 1, SAT 2, SAT 3), aktuálně cirkuluje 6 sérotypů. V Maďarsku a Slovensku byl zjištěn typ 0, jež je považován za velmi rezistentní a schopný rychlé mutace. Vakcinace je sice možná, ale každý typ má mnoho subtypů, proti kterým nemusí být vakcinace účinná, respektive u postižených zvířat nedojde ke klinickým projevům, ale sama budou infekční pro ta nevakcinovaná. Kromě toho, že vytvořená imunita po vakcinaci je pouze 6měsíční, její použití komplikuje i znovunabytí statusu SLAK prostého státu. Ten se jím stává v případě vakcinace až 12 měsíců od usmrcení posledního vakcinovaného zvířete. Země, kde vakcinace neproběhla, jsou prosté za 3 měsíce od likvidace posledního ohniska.
V Asii, Africe a jižní Americe cirkuluje v postižených oblastech často několik sérotypů v tzv. poolech. Pro výrobu vakcín v těchto oblastech jsou selektovány právě kmeny, které v dané oblasti cirkulují, nebo jsou vůči vyskytujícím se kmenům imunogenní. Ovšem vakcinace jedním sérotypem nenavozuje imunitu proti ostatním, což značně omezuje její účinnost.
Takzvaně nouzová vakcinace je přípustná v zónách kolem ohniska. Umožňuje snížit riziko šíření viru na další vnímavá zvířata. Nikdy se nepoužívá preventivně, ale jen v souvislosti s výskytem SLAK, za specifických podmínek. Je známo, že tato vakcinace nemusí stoprocentně zabránit vylučování viru, ale zásadně snižuje riziko šíření. Zvířata nouzově vakcinovaná jsou po zdolání ohnisek postupně v následujících týdnech porážena. Snižuje se tím riziko cirkulace viru, aniž by docházelo k přetěžování porážecích linek a asanačních ústavů.
Samotná vakcinace problém nevyřeší, virus by zde cirkuloval dál a způsoboval zdravotní problémy. Léze na sliznicích jsou často následně kontaminovány bakteriemi a tato sekundární infekce komplikuje další hojení. Zotavení trvá několik týdnů až měsíců a jedinec může být po celou dobu zdrojem infekce.
Proč dochází k vybíjení zvířat?
Udává se, že mortalita onemocnění je 5 % a k "samovyléčení" dochází během 14 dnů, monoho chovatelů tak zaráží, proč musí dojít k vybíjení zvířat. Důvodem je snaha o zastavení šíření SLAK z chovů dříve, než dojde ke spontánnímu zastavení vylučování viru, které trvá cca 10 dnů u jednoho zvířete. Onemocnění je velmi infekční, ve stádě se infikuje jedno zvíře od druhého, takže doba, kdy zvířata vylučují velká množství virů, je poměrně dlouhá, a nebezpečí rozšíření infekce mimo farmu se nebezpečně prodlužuje. U dospělých zvířat dochází kromě období akutní infekce s těžkými klinickými příznaky k dlouhodobému poklesu produkce mléka a tento pokles přetrvává i v následné laktaci zvířete. U mláďat dochází k zaostávání v růstu.
Problémem je zejména fakt, že i po „vyléčení zvířete“ z infekce může u některých zvířat virus přežívat v jejich mízních uzlinách a sliznicích. Z těchto zvířat se tak stávají vironosiči, kteří jsou potenciálním zdrojem pro opakované vzplanutí infekce v chovu v řádu týdnů až měsíců.
Potom je zde věc statutů zemí vzhledem k obchodování. Znovunabytí statusu SLAK prostého státu a rozvolnění obchodování do dalších zemí dochází až 12 měsíců od usmrcení posledního vakcinovaného zvířete. Země, kde vakcinace neproběhla, jsou prosté 3 měsíce od likvidace posledního ohniska.
